Neoabsolutismus

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Neoabsolutismus, resp. Bachův či bachovský absolutismus nebo františkojosefínský absolutismus,^[zdroj?] je označení pro formu vlády v Rakouském císařství v letech 1851–1859/60. Následoval po porážce revolucí z let 1848/49 a ideově navazoval na starší osvícenský absolutismus, ačkoliv v některých oblastech musel modernizovat a částečně ustoupit revolučně-liberálním myšlenkám. Hlavním představitelem doby se stal rakouský ministr vnitra Alexander Bach, jehož příjmení dalo nakonec označení celé této porevoluční dekádě. (Velký podíl na vytváření tohoto systému měl ale také tajný rada Johann Franz Kempen von Fichtenstamm, velitel rakouského četnictva.) Bachova byrokracie pracovala za naprostého vyloučení veřejnosti. Tento způsob vlády byl také charakterizován jako „vše pro lid, ale nic skrze lid“.

Kromě tehdejšího Rakouska se podobná forma vlády objevila také v Pruském království a ve Francii za dob druhého Francouzského císařství.