Virus

Tento článek je o organismech. O počítačových virech pojednává článek počítačový virus.
Jak číst taxoboxViry
alternativní popis obrázku chybí
Opičí polyomavirus SV40
Vědecká klasifikace
(nezařazeno)Nebuněčné organismy
(Acytota[1][2] syn. Aphanobionta[3]), dříve říše Podbuněční (Subcellulata)
(nezařazeno)Viry (Vira syn. Virae)[3]
skupiny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Virus (z lat. „virus“ – jed) je drobný vnitrobuněčný cizopasník[pozn. 1] nacházející se na pomezí mezi živým a neživým. Patří mezi tzv. nebuněčné organismy a svou stavbou se od buněk dramaticky liší. „Tělo“ virů je tvořeno tzv. virovou částicí, která je složena především z bílkovin a nukleových kyselin. Pro viry je charakteristické, že nerostou, nedělí se a ani nejsou schopné vyrábět (bez cizí pomoci) energii či vytvářet vlastní bílkoviny. Obvykle jsou také mnohem menší než třeba bakteriální buňky (nemluvě o lidských buňkách),[4] ale existují výjimky: největším známým virem je Pithovirus veliký 1,5 mikrometru.

Ty nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, které jsou uloženy v kapsidě.[pozn. 2] Ty složitější mohou navíc na povrchu obsahovat obalovou membránu pocházející z napadené buňky. V kapsidě mnohých virů mohou také být různé enzymy (s různou funkcí).

Je oficiálně popsáno a klasifikováno přes 14 600 druhů virů.[6] Dosud neznámých virů může být několikanásobně více – podle odhadů jen savci hostí statisíce druhů virů.[7] V oceánech bylo v roce 2019 molekulární analýzou viromů identifikováno téměř 200 000 různých populací virů.[8] Viry hrají důležitou roli v přírodních systémech.[9] Jako parazité napadají buňky organismů všech domén, od prokaryotních archeí a bakterií, přes jednobuněčné protisty až po mnohobuněčné organismy – houby, rostliny a živočichy. Napadá-li virus bakterie, nazývá se bakteriofág, napadá-li sinice, nazývá se cyanofág. Virus napadající jiné viry se nazývá virofág (Zjištění, že i viry mohou být infikovány jinými, menšími viry, souvisí s objevem gigantických virů[10]). K nejznámějším virům patří HIV, HPV, virus Marburg, ebola či koronavirus SARS-CoV-2.

Mnohé viry parazitující v buňkách svého hostitele (člověka, ale i jiného živočicha, houby či rostliny) mu mohou způsobovat různě závažná onemocnění, tzv. virózy. Léčivými přípravky účinkujícími proti virům jsou antivirotika. Žádné virové onemocnění nelze léčit antibiotiky. Důvodem podávání antibiotik u těchto onemocnění je předcházení následných takzvaných „superinfekcí“, tedy infekcí způsobených bakteriemi, které s odstupem několika dní napadnou organismus oslabený předchozím virovým onemocněním.

  1. TRIFONOV, Edward N.; KEJNOVSKÝ, Eduard. Acytota – associated kingdom of neglected life. S. 1–8. Journal of Biomolecular Structure and Dynamics [online]. 1. březen 2016. Svazek 34, čís. 8, s. 1–8. Dostupné online. ISSN 1538-0254. DOI 10.1080/07391102.2015.1086959. PMID 26305806. (anglicky) 
  2. KEJNOVSKÝ, Eduard; TRIFONOV, Edward N. Acytota. S. 137. Vesmír [online]. Březen 2016. Roč. 95(146), čís. 3, s. 137. Dostupné online. ISSN 0042-4544. 
  3. a b BioLib: Viry a viroidy
  4. CANN, Alan J. Principles of Molecular Virology. 4. vyd. [s.l.]: Elsevier, 2005. Dostupné online. ISBN 0-12-088787-8. 
  5. The International Code of Virus Classification and Nomenclature. Odstavec 3.3. ICTV, březen 2021. Dostupné online (anglicky)
  6. Mezinárodní výbor pro taxonomii virů (ICTV) uznal k srpnu r. 2023 celkem 14 690 druhů virů, řazených do 3522 rodů, viz ICTV Virus Taxonomy: 2023 Release. Dostupné online (anglicky)
  7. JEMELKA, Petr. Riziko pro lidi: savci hostí statisíce neznámých virů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-09-03 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. 
  8. Pole-to-pole study of ocean life identifies nearly 200,000 marine viruses. phys.org [online]. 2019-04-25 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. YIRKA, Bob. Viruses found to attack ocean archaea far more extensively than thought. phys.org [online]. 2016-10-17 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. FORSTOVÁ, Jitka a FRAIBERK Martin. Je čas začít přepisovat učebnice virologie? Viry a symbióza. Živa. 2018, roč. 66 (104), č. 2, s. 58. ISSN 0044-4812. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pd/pdf/je-cas-zacit-prepisovat-ucebnice-virologie-viry-a.pdf


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>


Virus

Dodaje.pl - Ogłoszenia lokalne