Monomer

Monomer (z řeckého μινος - monos - jeden a μέρος - meros - část) je nízkomolekulární sloučenina schopná polymerace nebo polykondenzace a tím vytvoření polymeru (makromolekulární látky). Jeho základní vlastností je schopnost vytvářet chemické vazby sám se sebou nebo dalšími látkami. Vznik řetězce polymeru probíhá většinou za přítomnosti katalyzátoru.

Monomer je charakteristický nejméně dvěma reaktivními skupinami, nejméně jednou vícenásobnou vazbou nebo kruhem schopným otevření, a tím získání dvou reaktivních skupin. Výchozí monomer musí být alespoň dvojfunkční, ale může být i tří-, čtyř- a vícefunkční. Dvojfunkční monomery mohou tvořit pouze lineární polymery podobné řetězcům, monomery s vyšší funkčností poskytují propojené síťové polymery.

Počet monomerních jednotek v polymeru se nazývá polymerační stupeň. S počtem monomerů se mění fyzikální a chemické vlastnosti produktu polymerace (například teplota tání, rozpustnost).

Makromolekulární látka může vzniknout z jednoho druhu monomeru (například monomer ethen nebo propen), pak vzniká homopolymer, nebo z více druhů (například monomer glukóza nebo další monosacharidy), pak vznikají kopolymery