Angola

Angolská republika República de Angola Repubilika ya Ngola
vlajka znak
Hymna Angola Avante
Geografie
Poloha Angoly
Hlavní město	Luanda
Rozloha	1 246 700 km² (22. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod	Morro do Moco (2 620 m n. m.)
Časové pásmo	+1
Poloha	12°21′ j. š., 17°21′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	33 933 611 (46. na světě, 2021)
Hustota zalidnění	20.69 ob. / km² (199. na světě)
HDI	▲ 0.581 (střední) (148. na světě, 2019)
Jazyk	portugalština, bantuské jazyky
Národnostní složení	37 % Ovimbundu 25 % Ambundu 13 % Bakongo 21 % Ostatní Afričané 2% Mulati (míšenci Evropanů a Afričanů) 1% Číňané 1% Evropané
Náboženství	křesťanství 89 % (římskokatolické 69 %, protestantské 20 %), animismus 10,5 % islám 0.5%(neoficiální)
Státní útvar
Státní zřízení	prezidentská republika
Vznik	11. listopad 1975 (nezávislost na Portugalsku)
Prezident	João Lourenço
Viceprezidentka	Esperança da Costa
Měna	kwanza (AOA)
HDP/obyv. (PPP)	7 387[1] USD (117. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	024 AGO AO
MPZ	ANG
Telefonní předvolba	+244
Národní TLD	.ao
multimediální obsah na Commons

Angola, plným názvem Angolská republika (portugalsky República de Angola), je stát ležící na jihu Afriky s 1600 km dlouhým pobřežím Atlantiku. Na severu hraničí s Konžskou demokratickou republikou (2511 km) a exklávou Cabinda s Konžskou republikou (201 km), na východě se Zambií (1110 km) a na jihu s Namibií (1376 km).

S rozlohou 1 246 700 km² je Angola 22. největší zemí na světě. Dělí se na 18 provincií. K největším městům náleží hlavní město Luanda (2 022 000 obyvatel) a dále Huambo (400 000), Benguela (155 000), Lobito (150 000), Lubango (105 000) a Namibe (100 000).

Angola je unitární stát a prezidentská republika. Se svými 31 miliony obyvatel (odhad v roce 2020) je druhou největší portugalsky mluvící zemí na světě (po Brazílii). Portugalština, jež je jediným úředním jazykem, se prosadila na úkor domorodých jazyků v průběhu koloniální historie. Výsledkem kolonizace byla také masivní christianizace – křesťanství, především katolické, vyznává přes 90 procent obyvatel, byť si uchovalo jistá specifika a prolnulo se s tradičními místními vírami a zvyky. Portugalská kolonizace, jež začala v 16. století při pobřeží, také určila hranice dnešního státu. Ten tak spojuje různorodá etnika, z nichž žádné nepředstavuje nadpoloviční většinu v populaci. Třemi největšími etniky jsou Ovimbunduové, Ambunduové a Kongové. Nezávislost země získala v roce 1975. Od té doby v ní vládne jediná strana, původně marx-leninské Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA). Moc udrželo i za cenu občanské války, která skončila v roce 2002. Země patřila dlouho do sovětské sféry vlivu, v současnosti je geopoliticky navázána především na Čínu.^[2][3]

Od roku 2002 je Angola na africké poměry vcelku stabilním státem a její ekonomika velmi rychle roste, neboť může konečně plně využít svého obrovského nerostného bohatství, jež spočívá především v zásobách ropy a diamantů. Podle Mezinárodního měnového fondu byla v roce 2020 angolská ekonomika 62. největší na světě, a tedy osmá největší v Africe (z hlediska hrubého domácího produktu v paritě kupní síly). To je zhruba na úrovni Keni, Uzbekistánu nebo Nového Zélandu. Navzdory tomu životní úroveň většiny Angolanů zůstává nízká, průměrný věk dožití patří k nejnižším na světě, kojenecká úmrtnost naopak k nejvyšším.

Angola je členem Organizace spojených národů, Organizace zemí vyvážejících ropu, Africké unie, Společenství portugalsky mluvících zemí a Jihoafrického rozvojového společenství.