Isoniazid | |
---|---|
Název podle IUPAC | pyridin-4-karbohydrazid |
Kódy | |
Číslo CAS | 54-85-3 |
Klasifikace ATC | J04AC01 |
ChEMBL ID | CHEMBL64 |
ChemSpider ID | 3635 |
PubChem | 3767 |
Chemie | |
Sumární vzorec | C₆H₇N₃O |
SMILES | C1=CN=CC=C1C(=O)NN |
InChI | InChI=1S/C6H7N3O/c7-9-6(10)5-1-3-8-4-2-5/h1-4H,7H2,(H,9,10) |
Molární hmotnost | 137,059 Da |
Teplota tání | 172 °C |
Farmakologie | |
Indikace | tuberkulóza, plicní tuberkulóza a miliární tuberkulóza |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Isoniazid, také známý jako isonikotinylhydrazid (INH), je antibiotikum používané k léčbě tuberkulózy.[1] Pro aktivní tuberkulózu se často používá společně s rifampicinem, pyrazinamidem a buď streptomycinem, nebo ethambutolem.[2] Pro latentní tuberkulózu se často používá samotné.[1] Lze jej použít pro atypické typy mykobakterií, jako je M. avium, M. kansasii a M. xenopi.[1] Obvykle se užívá ústy, ale může se aplikovat injekcí do svalu.[1] Mezi časté nežádoucí účinky patří zvýšené hladiny jaterních enzymů v krvi a snížená citlivost v rukou a nohou.[1] Závažné vedlejší účinky mohou zahrnovat zánět jater.[1] Není jasné, zda je použití v těhotenství pro dítě bezpečné.[3] Použití během kojení je pravděpodobně bezpečné.[3] Pro snížení rizika vedlejších účinků lze podávat pyridoxin.[4] Isoniazid působí částečně narušením tvorby buněčné stěny bakterií, což má za následek smrt buněk.[1]
Isoniazid byl poprvé vyroben v roce 1952.[5] Je na seznamu základních léků Světové zdravotnické organizace, nejúčinnějších a nejbezpečnějších léků potřebných ve zdravotnickém systému.[6] Isoniazid je dostupný jako generický lék.[1] Velkoobchodní náklady na měsíční léčbu v rozvojovém světě jsou přibližně 0,60–4,75 USD,[7] ve Spojených státech méně než 25 dolarů.[4]