Eufonie

Eufonie neboli libozvuk či libozvučnost je umělecky působivé uspořádání hlásek nebo jejich skupin ve verši a jejich následné opakování. Především jsou používány samohlásky a dvojhlásky. Opakem je kakofonie neboli nelibozvučnost.

Příklad: V první sloce básně Roberta Browninga Meeting at night (Noční setkání) opakuje se souhláska [l].

The grey sea and the long black land;

And the yellow half-moon large and low;

And the startled little waves that leap

In fiery ringlets from their sleep,

As I gain the cove with pushing prow,

And quench its speed i' the slushy sand.

Mistrovské eufonicky dílo je Havran Edgara Allana Poea^[1].

And the Raven, never flitting, still is sitting, still is sitting

On the pallid bust of Pallas just above my chamber door;

V české poezii příklady eufonie jsou básně Karla Hlaváčka, jako třeba Hrál kdosi na hoboj:

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,

hrál vždycky navečer touž píseň mollovou

a ani nerozžal si oheň pobřežní,

neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Komplikované skupiny a sekvence hlasek se vyskytuji v lyrice Vladimíra Holana^[2]. Slovní hřičky jsou typické také pro Jiřího Ortena (Cítím již na patře sám samet samoty v básni U tebe teplo je...). Eufonii se zabýval ve svých článcích Jan Mukařovský. Jiní eufonolozi jsou Roman Jakobson, Miroslav Červenka, Iván Fónagy, Robert Abernathy, Lucylla Pszczołowska, Katarzyna Lesiak a Lukáš Neumann.